Když jsem psal svůj předchozí příspěvek na tomto blogu (21. ledna 2013), hledal jsem zrovna novou práci. Končil jsem pomalu svoji intenzivní spolupráci s Mediem a nevěděl moc kudy dál. Měl jsem tedy čas a hlavně motivaci dát o sobě nějakým způsobem vědět. Chtěl jsem ukázat, že něco umím, že nad svojí prací přemýšlím, chtěl jsem předvést všechna kouzla a čáry, která jsem se za léta praxe v grafice a webdesignu naučil.
Než jsem se ale stačil řádně zaběhnout jako ostřílený blogger, než jsem, ještě v zápalu nováčkovského nadšení, dopsal některý z tuctu rozepsaných konceptů článků, tak přišla možnost jít pracovat do Dobrého webu, potažmo do dceřiné společnosti ExperienceU. Nabídku jsem s radostí přijal a jal se hned poznávat nové kolegy, klienty a pracovní postupy. Na vizitce jsem měl napsáno Senior UX Consultant, takže jsem navrhoval, maloval, zkoumal a testoval všemožné weby a e-shopy. Bavilo mě to, kolegové perfektní, klienti z řad slovutných firem i nadnárodních korporací, všechno zkrátka super. Na nějaký blog, nebo budování osobní image tedy opět nebyl čas ani pomyšlení.
Potom jsme se s mojí milovanou ženou a našimi dvěma dětmi, jako už několikrát předtím, rozhodli odjet na nějaký čas za hranice naší vlasti. Poznávat lidi, krajinu, chutě a vůně. No a kam jinam, než na podzim do tepla, prodloužit si o pár týdnů léto, že? Tak jsme brzy zavítali do malebného španělského přímořského města Jávea (katalánsky Xàbia) a začali se dít věci. Okouzleni zdejší krajinou i lidmi jsme rychle začali přemýšlet o tom, že kam jiní jen jezdí jednou za rok na dovolenou na pár dní, tak my chceme zůstat mnohem déle. Ostatně stejně tak jsme dlouho bydleli kus za Prahou v lůně přírody, na hranici křivoklátských hvozdů. Tedy v místě, kam ostatní jezdí jen na víkendy a to ještě v létě. My si klid a krásnou přírodu užívali dosyta každý den.
Po návratu do ČR jsme tedy začali řešit, jak toho docílit, co vše je potřeba zařídit apod. Přeci jen s dětmi nemůže člověk vzít batůžek a odjet na neurčito pryč. Tedy pokud nejste zrovna Víťa Válka, samozřejmě 
Zařizování a plánování plynulo rychle a přiblížil se okamžik, kdy jsem musel v práci oznámit, že už mě tam neuvidí. Že jsem sice stále k mání pro denní porci práce, ale že už nebudu v dosahu kanceláří, pouze na telefonu, mailu a Skypu. Chvíli to vypadalo nadějně, že ve spolupráci budeme nějakým způsobem nadále pokračovat, ale nakonec jsem jen musel poslušně sklopit uši a začít se pečlivě připravovat na den, kdy budu opět hledat práci.
Ten den nastal před pár týdny, kdy jsme po dvoudenní cestě a 2 200 ujetých kilometrech opět zabrzdili na kraji útesu, za nímž je již jen šíré moře, poletující rackové a pár lodí. A od té doby opět hledám nové klienty, zakázky, denně nabízím různými cestami své schopnosti a nabyté zkušenosti. Jen s malou podmínkou na konci každého vzkazu – Zn. vzdáleně. Jak takové hledání práce na dálku funguje, o tom se rozepíšu jindy, protože je to téma na samostatný článek. Dlouhý, plný emocí a hlavně stále s neznámým koncem.
Nyní se tedy snažím o živobytí v cizí zemi a pokouším se nedávat moc najevo, jak je to složité a často i deprimující. Bez rodiny, přátel, léta budovaného zázemí. Jak moc složité je to pro mě, kluka od těch počítačů („Pohoda, máš internet, ne?“). A vždy si přitom vzpomenu na své vzdálené příbuzenstvo, které s pár dolary v kapse a pěti dětmi na krku přepluli oceán někdy v předminulém století, aby se usadili v naprosto odlišném světě – kdesi v Jižní Americe. Už těď mají můj hluboký respekt!
Jsem ale myslím celkem podnikavý tip, takže záchranných plánů, jak je u mě dobrým zvykem, mám stále plnou hlavu i zápisník. Některé jsou sice z říše snů a fantazií, ale jiné prostě zkusím zrealizovat a až pak se uvidí, zda smysl mají nebo ne.
- Provozuji katalog profesionálních grafiků ChciGrafika.cz, který je sice zcela zdarma pro grafiky samotné i pro klienty, kteří je tam hledají, ale už je plán, jak na tom nějakou tu korunu vydělat. Vše zatím stojí na kapacitách kolegy programátora.
- S kolegy z Triakisu budujeme nový web, na který chceme lákat mezinárodní klientelu. Rádi bychom tedy vybudovali vlastní webdesign agenturu s přesahem do marketingu, PR nebo sociálních sítí, ale s tím rozdílem, že budeme čistě distribuovanou (tzv remote) firmou! Zdravé jádro již spolupracuje nějaký čas a funguje to myslím skvěle. S každým novým členem, jedno odkud bude, se to může jen rozvíjet novým směrem.
- Pokud se nám tu podaří přežít nějaký ten měsíc, tak chceme otevřít místní co-workingové centrum. Něco po vzoru The Surf Office, jen s patřičnými úpravami. Moře tu není moc vhodné na surfování, zato jsou tu hory pro horská kola nebo pěší tůry, útesy pro potápění i šnorchlování, dlouhé písečné pláže pro dlouhé procházky i lenošení, je to tu vysoce vhodné pro rodiny s dětmi apod.
- Zkouším také navazovat kontakty na místní freelancery nebo webové firmy a startupy. S jedním z nich jsem průběžně v kontaktu, ale jinak si od toho, vzhledem k mojí (ne)znalosti španělštiny, zatím moc neslibuji. Všechen byznys se stejně odehrává jen v Barceloně a Madridu, kam se jen tak stěhovat nehodláme. Zbytek Španělska je na tom, aspoň z hlediska webového vývoje, oproti ČR velmi bídně.
- Pak tu mám onen plný zápisník na projekty všeho druhu. Sem tam něco vytáhnu a zhodnotím, zda to má i s časovým odstupem nějakou hlavu a patu a buď znova zařadím zpět, nebo to zkrátka ve volné chvilce rozvinu do podoby skici, schématu, wireframu apod. Tedy blíže tomu, co pak lze rychle převést do jedniček a nul a pustit do divokých vod internetu.
- Mimo to už konečně hodlám pozvednout hodnotu své profesní image, aby už příště nedocházelo k tomu, že budu psát články na blog z holé nutnosti a ne pro zábavu nebo profesní hrdost. Takže budu snad častěji publikovat, než článek jednou za rok, jako tomu bylo dosud.
A pokud vás náhodou zajímá, jak to tu vlastně vypadá, co je mojí (naší) hlavní motivací, abychom tu zůstali co nejdéle, tak si prohlédněte fotky níže, nebo se podívejte na můj Instagram účet.
P.S. Možná se vám bude líbit i tohle video.