Archiv autora: admin

Plusy a mínusy psaní odborných článků

Dneska vyšel na blogu Follow Bubble článek s názevm Plusy a mínusy Sketch 3.

Hned po jeho přečtení jsem si trochu ulevil na Twitteru s tím, že celý článek mi nedává vůbec žádný smysl. A hned se mě dva lidé ptali, co je na tom článku konkrétně špatného.

Kdyby se celý článek jmenoval třeba „Sketch aneb mé první seznámení“ a byl uveden na nějakém soukromém blogu, byl bych to celé přešel mávnutím ruky a dál se věnoval své práci.

Ale protože já ten článek nevidím jen jako špatný, ale dokonce za hrubě povrchní, zavádějící a hlavně nevhodný pro kohokoliv, kdo se právě o Sketchi tímto dozvěděl poprvé v životě, tak jsem se rozhodl krapet rozepsat.

Tak si to vezmeme hezky popořádku:

  1. Text tweetu, kvůli kterému jsem článek otevřel hlásal, že pro návrh mobilní (app) se Sketch nehodí. Samotný nadpis článku už ale nic takového neuvádí a je zde prosté „Plusy a mínusy Sketch 3“. Ok, stane se.
  2. Text článku se ale i dále v textu zmiňuje o nevhodnosti Sketche pro návrh mobilních aplikací. V čem je ale návrh mobilní aplikace jiný, než návrh webu, plakátu, či banneru? Nebo je Sketch sice nevhodný na mobilní aplikace, ale web si s ním navrhnout mohu? Co když chci Sketch na vektorové ilustrace? Půjde to? Samé otázky, ale kloudné odpovědi nikde.
  3. Výhod Sketche je v článku vypsáno celkem pět, nevýhody pak dvě. Čistě matematicky bych počítal, že dobré tři důvody navíc pro dobro Sketche. Ale přesto je vyznění a závěr článku jasné ne pro Sketch. Na nějaké zápory autor zapomněl? Nebo bylo prostě jen nutné hned teď a honem sepsat nějaký článek na firemní blog?
  4. Jako hlavní nevýhoda je uvedena nekompatibilta s PSD. Už pro tohle by stálo napsat rozsáhlou obhajobu. Tedy ne obhajobu Sketche, ale obhajobu svobodné volby designera, klienta, či kodéra, jakým způsobem si budou vyměňovat výsledky grafikovo snažení. PSD je totiž proprietární formát firmy Adobe a to znamená, že jej efektivně nikdo jiný s jiným software nemůže používat a jste nuceni být v područí jedné firmy, jednoho grafického software. A vezměte si třeba chudáka kodéra, co si musí platit měsíčně cca 1700 Kč za Creative Cloud jen kvůli Photoshopu. Není vám to blbý?
  5. Jako druhá nevýhoda pak v článku je, že ve Sketchi prý neuděláte žádný „designérský šperk“. Co je podle autora ten správný a jediný designerský šperk, že jej nemůžete vytvořit pomocí písma, čar, barev, tvarů, přechodů, ikonek, průhledností a dalších nástrojů a funkcí Sketche? Nemůže maskovat fotky a dělat retuše? Nemůže dělat fotomontáže? No jasně, od toho tu přece jsou nástroje pro úpravku fotek, ne nástroje pro návrh uživatelských rozhraní a grafiky. Třeba Photoshop je na to velmi dobrej :-)
  6. „Podle mého nenahradí Sketch Photoshop a ani nemá takové ambice.“ Samozřejmě, že nemá a proto nechápu, proč ten článek vysvětlující nevýhody Sketche pro návrh mobilních aplikací vůbec vznikl. Photoshop je software pro úpravu fotografií, Sketch je zase software pro návrh uživatelských rozhraní (UI) a vektorové grafiky. To, že se Photoshop léta používal na návrh webů a všemožné grafiky je spíše omyl a z nouze ctnost, daná dřívější nulovou konkurencí na trhu. Jestli jste si všimli, webu už nedominují bitmapové obrázky, ale webové fonty, CSS tvary a SVG obrázky. Tedy datově nenáročné a velmi efektivně rozměrově škálovatelné křivkové výtvory.
  7. „Tak jako tak, se mi v něm při tvorby mé appky pracovalo relativně dobře …“ Pochopil jsem správně, že je článek vydestilovaný z jednoho jediného návrhu mobilní aplikace? Důležitější ale asi je, že z toho má autor „… super pocit UI Product Designera v hrozně hustém startupu“.
  8. Dále je zde velmi odvážné tvrzení, že Comet vymaže Sketch z trhu. Nu, možné je vše (zdravíme Fireworks), ale celkové dění je okolo Sketche už hodně rozjeté, že by to bylo s podivem. Je pro něj k dispozici spousty kvalitních zdrojů nebo užitečných pluginů. Navíc kromě Sketche je tu i Affinity, jako další zástupce velmi kvalitních nástrojů pro návrh grafiky, webů i mobilních aplikací. To vše za velmi rozumnou jednorázovou cenu, oproti velmi drahému předplatnému Creative Cloud. Trh návrhářských nástrojů (znáte třeba Webflow?) tak konečně spěje k tolik potřebné pestrosti a větším možnostem výběru dle konkrétních potřeb projektu nebo preferencí designera.
  9. „Sečteno podtrženo, práce ve Sketchi je spíš aktuální trend a přelomový software v rukou nemáme.“ zní další odvážné tvrzení. On právě Sketch je přelomový, jako žádný jiný grafický software za čtvrt století od první verze Photoshopu. A právě a jedině Sketch dokázal po letech spánku probudit již značně neinovativní Adobe a donutil je implementovat nové nástroje pro moderní návrh webů a aplikací. Například v článku zmiňované artboards. Do nedávna tu byl prostě jen Photoshop a nikdo se ani nedokázal představit něco jiného. Bylo pár odvážlivců, kteří i dříve navrhovali v Illustratoru, Gimpu, Fireworks, ale Photoshop a ukládání do PSD se bralo jako pomalu průmyslový standard.
  10. Poslední věc je čistě subjektivní a chápu, že co vadí mě, vyhovuje jinému. Jenže psát články na firemní blog ve stylu: „flatovou appku v něm neuděláte“ mi prostě trhá žilky v očích a kroutí prsty nad klávesnicí. Jo a taky to dá hezký desátý bod do mého seznamu.

Ne vážně. Svět se mění a ten digitální dvojnásob rychle. Co platilo léta letoucí, je za pár dní minulostí. Minulost byla bitmapová a pevně daná. Budoucnost je ve křivkách a flexibilitě. To první reprezentuje právě Photoshop a to druhé Sketch.

Můžete se nakonec podívat i na nedávno uveřejněnou studii jednoho z nejrespektovanějších designerů na světě, kde, mimo jiné, další designeři z celého světa hlasovali, v čem že nejradši navrhují uživatelská rozhraní.

Promigo – největší realitní portál ve Španělsku

Rozhodl jsem se svůj nový projekt průběžně popisovat nějakou záživnější formou. Asi tak, jako kdybych si sedl s nějakým kámošem na pivko a tam si s ním o tom nezávazně povídal. Tím snad budou mnohé technické detaily záživnější i pro lidi mimo svět webdesignu, stratupů a byznysu. No a mě, notorickému nepsavci, to snad půjde lépe od huby … pardon, od klávesnice!

 

Nazdar kámo, jak se daří?

Ále, mám se dobře, díky za optání. Jen zas poslední dobou nevím, kam dřív skočit. Makám teď pro jeden zajímavej startup a do toho si kutím i něco svého. Klasika.

 

Už zase? Neděláš každý měsíc nějaký nový projekt?

Znáš to, jak mám volný čas, začnu hned vymýšlet plány na ovládnutí světa :-) Poslední věc, kterou jsem s dalšími skvělými lidmi dal trochu do pohybu, je taková jakože freelance agentura. Pár prvních zakázek už máme za sebou, takže se brzy pochlubíme i nějakou tou společnou referencí.

Jinak prostě stále chci nějaký svůj vlastní projekt, startup, byznys, který, i když se budu věnovat svým klientům, bude generovat nějaké peníze. Ne nějak moc, ale aspoň tolik, aby až mě přemůže demence, bylo co odkázat dětem a manželce.

Takže vždy něco vymyslím, chvíli se tím zabývám, začnu pilovat detaily a … po střetu s realitou to zpravidla skončí někde v šuplíku. Tak začnu znova, vezmu další nápad a opět zkouším, kam až ho jsem schopen sám dostat.

 

Jaké oblasti se tvůj nový projekt bude věnovat?

Už přes rok bydlím ve Španělsku, které, jak známo, na tom není zrovna ekonomicky nejlépe. Jedna věc tu však stabilně vydělává mnoha lidem slušné peníze. Jsou to reality a všechno s nimi spojené. Od ostrahy objektů, po údržbu zahrady nebo bazénu. Od obchodů s vybavením domácnosti, po stavební firmy. No a tomu všemu pochopitelně kralují realitní kanceláře všeho druhu, které nemovitosti prodávají nebo pronajímají. V každé vísce na pobřeží najdete více realitních kanceláří, než v Čechách hospod! Proto to bude něco užitečného hlavně pro realitní kanceláře, které jediné jsou ochotni za něco platit.

 

To je hezký, ale můžeš být konkrétní?

No, mým snem je vybudovat opravdu komplexní all-in-one systém pro každou realitní kancelář v zemi. Prostě si představ, že jednu zrovna zakládáš, nebo ji naopak již máš. Co vše je k tomu potřeba? Kancelář, nějaký lidi, sehnat prvních pár klientů, znalosti místních zákonů se taky hodí. No a v dnešní době je to pak celá kupa digitálních věcí. Web (responsivní), aplikace (nativní a mobilní), systém (pro správu webu), další systém (pro správu klientů a poptávek), přehledy (manažerské) atd. Já bych k tomu rád přihodil nějaký ten marketing, SEO, grafické práce, poradenství v těch internetech a zabalil to do dnes velmi módního SaaS balíčku. S měsíční cenovkou za pár € by tomu neměl nikdo odolat :-)

 

Není zde již v oblasti realit na internetu velká konkurence?

Kdyby nebyla, značilo by to, že o danou oblast zájem není. Nějaká konkurence tu ale naštěstí je. Naštěstí pro mě pak celkem technologicky zaostalá a v mnoha ohledech dost povrchní. Myslím povrchní vzhledem k problémům, kterým tu realitní byznys denně čelí. Sám o sobě hovoří fakt, že oba zmníněné weby jsou pouze španělsky. Drtivá většina úspěšných realitek je však v rukou Angličanů, Němců, Holanďanů nebo třeba Francouzů. No a popravdě, nejen tyhle „detaily“ místním podnikatelům jaksi unikají.

 

Takže jsi si dělal nějaký průzkum trhu?

No jasně, to dělám vždy přece, jsem ten UXák, žeano! Ne, vážně. Tentokrát jsem to vzal celkem poctivě a kromě jiného jsem si osobně zašel do realitní kanceláře (Thanks, Marc!), kde jsem majitele řádně vyzpovídal. Prostě jsem se na rovinu optal, co ho trápí, jaké systémy používá, co by rád kde zlepšil. Byl velmi sdílný, takže jsem si odnesl plný notýsek poznámek. No a kromě toho tu už nějaký čas žiju a nemovitosti hledám co chvíli. Znám tedy celkem dobře místní realitní weby, (ne)zvyklosti realitních kanceláří a mám už slušný přehled o trhu jako takovém. Kde se co a za kolik dá koupit, nebo naopak prodat. Jo a jak tragické weby tu drtivá většina kanceláří má.

 

Mluvíš o all-in-one řešení, tak ho zkus hezky popsat?

To, co mám v hlavě (a částečně už Evernote, Axure i jinde), to je dost komplexní systém, který bude trvat nějaký čas vybudovat. To si tedy vyžádá jak peníze, tak lidskou sílu. No a já tomu zatím mohu věnovat jen svůj volný čas a nějaký drobný bokem, co zbydou po běžných výdajích. Proto jsem se rozhodl, že půjdu krok po krůčku. Udělám vše, co zvládnu sám a až tam, kde skončím, tak tam se porozhlédnu po pomoci.

Sám si udělám vše od výzkumu, validace obchodního modelu, až po prototypy, grafiku a funkční frontend. Umím se, aspoň do začátku, postarat i o propagaci, sociální média, onboarding nových klientů, testování a průběžnou validaci projektu na reálných uživatelích, obstarám snad i nějakou tu technickou podporu prvním zákazníkům.

Neumím naopak vůbec programovat, takže cokoliv končí v okně mého prohlížeče a vede kamsi dál na servery a ještě hlouběji do databází, to už bude muset obhospodařovávat někdo jiný.

 

Takže co bude ten první krok?

Aby dávalo smysl moje vysněné řešení, musím si nejprve získat důvěru samotných realitních kanceláří. Ukázat jim, že tu jsem, že pro ně něco dělám, že to umím dobře (lépe, než konkurence), že jim pomáhám s jejich moderními problémy v online světě. Jo, to jsem ani neřekl, že se tu dost lidí teprve učí používat dotykové mobilní telefony a e-mail?

Chci je taky mít hezky v kontaktech, aby, až jim napíšu mail, že mám pro ně to moje skvělé řešení, to nebyl jen tupý spam, ale už se tím reálně zabývali.

No, takže jim chci dát možnost zdarma propagovat svoje nemovitosti na mém portálu. Když to bude zdarma, tak to snad přitáhne dost inzerátů, abych si brzy mohl říkat, že mám největší realitní portál v zemi. Spousta inzerátů, spousta realitních kanceláří, se kterými budu v kontaktu.

Jo a taky budu mít vlastně hotovou první část celého systému. Export všech nemovitostí realitní kanceláře na největší realitní portál ve Španělsku. A pro ně pochopitelně zdarma, což už je myslím slušný marketingový tahák, hehe :-)

 

Zajímavý, ale jaký je ve free portálu business model? Nebo chceš vydělávat až potom, na tom svém celkovém řešení?

Idea zpočátku byla skutečně taková, že udělám něco zdarma a až do toho natáhnu lidi, přibalím další funkce a ty zpoplatním. Ale už jsem se mnohokrát s tímto přístupem spálil, tak jsem se snad i poučil.

Jde o to, že jsem se takhle například snažil rozchodit projekt na podporu grafiků a jejich klientů, ale zatím to na nějaké terno zrovna nevypadá. Vše je zdarma, dělám to ve svém volném čase, není jak platit programátora, aby tam ty placené funkce dodělal, zadarmo se do toho zpočátku nikomu dalšímu nechce atd.

Peníze tedy v projektu musí být od samotného počátku! Nebude-li portál vydělávat aspoň něco, nebudu rozjíždět ani ten zbytek. No a z každé vydělané koruny, pardon eura, půjde zpočátku vše jen do marketingu a rozvoje projektu. Jachty a vily až potom, to se ví.

 

Jsem nějakej zmatenej! Tak bude ten portál zdarma, nebo placenej?

Portál bude skutečně naprosto zdarma. Pro každého a s neomezeným počtem nahraných nemovitostí. Prodeje, dlouhodobé pronájmy, prázdninové vilky, zadáno přímým vlastníkem, stejně tak jako realitkou. Tím chci konkurovat známým a zaběhnutým portálům, které se sice tváří free, ale jen po omezenou dobu, nebo jen na omezený počet nemovitostí. Jsou tak, dle mě, někde na půl cesty.

Placené funkce tu pak budou jakýsi nadstandard, tedy známý freemium model. O jaké funkce se jedná, to se rozpovídám někdy příště. Klasicky nápadů je dost, ale k realizaci cesta dlouhá.

 

Ok, chytrej chlapec. Takže v jakém stádiu máš projekt momentálně?

Teď mám nějaký ten průzkum trhu, první validaci nápadu na potencionálních klientech, zjistil jsem si něco o konkurenci, mám stoh poznámek, nákresů, mindmap a diagramů, nějaké ty uživatelské scénáře. A začal jsem si připravovat wireframes, respektive plně interaktivní prototyp, abych to mohl dále testovat v reálném světě mezi běžnými lidmi a realitními makléři.

Cílem je tak do měsíce připravit vše potřebné, abych to mohl hrdě vystavit a sesbírat zpětnou odezvu, která mě pak, jak doufám, posune zase o kus dál.

 

Hmm, tak dneska už snad poslední otázka. Co ten blbej název? Promigo?!

Hele, to je jednoduchý. Property Amigo, chápeš?

 

Webflow – mějte design webu pod kontrolou

Weby se už dlouho navrhují podle stejného scénáře. Přijde klient, že chce web. Následuje proces, na jehož konci je v ideálním případě komplexní zadání, včetně analýzy, drátového modelu, nebo rovnou plně interaktivního prototypu webu. Zde vstupuje do procesu grafik, který oblékne dodané wireframy do slušivého kabátku a předá štafetu kodérovi. Kodér vyrobí HTML/CSS šablony a předá je programátorům, kteří pokračují v implementaci šablon, napojují je na redakční systém… někde mezi tím se pohybují SEO specialisté, textaři, linkbuildeři, marketéři, obsahoví stratégové.

Celý proces je jasně definován jednotlivými kroky návrhu, na které potřebujete úzce specializované nástroje. Na wireframy Axure, na grafiku Photoshop, pro prezentaci grafiky klientovi InVision, na HTML kód třeba PSPad, atd.

U velkých týmů je pak na každou tuto činnost specialista, u těch malých si často musí vše ohlídat jedinec sám, až kam mu to dovolí jeho schopnosti a odborné znalosti. Do tohoto stavu přichází nové nástroje, které vám umožní ohlídat si buď celý proces návrhu webu, nebo je tu část, kterou jako profesionál ovládáte nejlépe. Nástroj, který tohle umí velmi dobře se jmenuje Webflow.

 

S Webflow můžete mít při návrhu webu pod kontrolou:

  • rozmístění jednotlivých prvků (wireframes)
  • obsah webu (texty, obrázky)
  • interakce a animace UI (interaktivní prototyp)
  • grafický vzhled (barvy, typografie…)
  • HTML/CSS
  • chování UI na různých velikostech displejů (responsive webdesign)
  • klíčová slova stránky, alt u obrázků, title u odkazů (prvky přístupnosti i SEO)

 

Pár dalších možností a funkcí:

  • správa vlastního kódu (HTML, CSS, JS)
  • webfonty (Google Fonts a Typekit)
  • napojení na Google Analytics
  • vlastní nebo Webflow hosting (včetně správy robots.txt a sitemap.xml)
  • plně funkční formuláře bez znalosti PHP
  • verzování
  • vytváření šablon
  • sdílení návrhů v rámci týmu
  • knihovna znovupoužitelných elementů
  • …

S Webflow tak můžete web kompletně navrhnout, rozpohybovat jeho jednotlivé části, provázat všechny vytvořené stránky odkazy, opatřit hezkým vzhledem, udělat ho kompletně responsivní a rovnou ho zcela funkční nahrát na libovolný hosting.

 

 

Nástroj je to poměrně komplexní (možnostmi užití, ne složitostí ovládání) a s každou další aktualizací se jeho možnosti budou nejspíše dále rozšiřovat. Nemyslím si ale, že by v nejbližší době zcela nahradil např. Axure, jako hlavní nástroj pro návrh drátových modelů a interaktivních prototypů webů. Stejně tak na kvalitě výsledného kódu je ještě hodně co zlepšovat, takže ani dobří kodéři se ještě o místo nutně bát nemusí. Pokud se ale budeme bavit o běžných firemních webech, microsites, nebo osobních prezentacích, tak už teď vidím velký přínos Webflow minimálně pro návrh vizuální podoby webu. Uvedu nyní tři hlavní důvody, kvůli kterým by si každý grafik měl Webflow vyzkoušet.

 

1. Photoshop

Představte si, že musíte ve všech již vytvořených grafických návrzích změnit použité písmo Roboto na Verdanu. Nebo že chcete změnit zaoblení rohů u tlačítek ze 3 na 5 px. Pokud děláte grafiku ve Photoshopu, tak vám nezbývá, než zatnout zuby, otevřít si všechna PSD a začít upravovat jednotlivé prvky, hezky jeden po druhém. Photoshop totiž není na podobné věci vůbec stavěný, je to ostatně primárně software na úpravu fotografií. Nemá nic jako globální styly, knihovny grafických prvků, nebo možnost jednoduše kopírovat podobu jednoho prvku na druhý.

Ve Webflow jsou tyto změny otázkou několika vteřin. Kliknete na tlačítko ve vašem návrhu, změníte mu poloměr  rohů a tato změna se ihned projeví v celém designu, na všech stránkách. Navíc tento program umí pracovat s SVG, ikonkovými fonty, umožnuje nahrávat obrázky v HiDPI rozlišení, takže máte návrh rovnou připravený pro displeje s vysokým rozlišením, nebo si zkrátka nemusíte dělat starosti, když chcete něco zvětšit či zmenšit bez ztráty kvality.

Zde musím dodat, že na úpravu fotografií a vytváření fotomontáží je Photoshop (případně libovolný bitmapový editor) stále potřeba. Stejně tak třeba Illustrator pro vytváření vektorových objektů a tvarů.

 

2. Responsive webdesign

Jeden návrh webu znamená v dnešní době další dva – pro tablet a mobil. Celkem tedy musíte připravit tři návrhy, má-li být grafika pro kodéra kompletní. Z důvodu času, nebo nízkého rozpočtu se ale často responsivní weby navrhují jen pro desktop a pro mobil jen nejnutnější stránky či jen dokonce jednotlivé prvky, jako navigace, patička apod. Zbytek pak musí z vytvořených návrhů dedukovat kodér, což zhusta nedopadá vůbec dobře. Pro klienta a jeho finální web. Pro uživatele toho webu bohužel také.

Ve Webflow jsou tyto změny částečně automatické, takže to, co navrhnete v desktop zobrazení, to se projeví i v tabletovém a mobilním. Jen si pohrajete s paddingy, malinko zmenšíte nadpis apod., aby návrh na menších zobrazovacích zařízeních vypadal přesně tak, jak si přejete vy. Soustředíte se tak na detaily, nemusíte přemýšlet o celku, aby vám to vůbec nějak drželo pohromadě.

 

3. Klienti

Pokud jste někdy prezentovali klientovi statický obrázek reprezentující jeho budoucí web, mohlo se vám někdy stát, že měl různé všetečné otázky, jako např.: „To pozadí bude takhle uřízlé, nebo bude přes celou obrazovku?“, „Jak bude vypadat tento box, když na něj kliknu, nebo přes něj přejedu myší?“ atd. Stalo se někdy, že si klient otevřel PNG v 90 % velikosti a hned sepisoval poznámky o malém písmu v návrhu a jeho špatné čitelnosti.

S Webflow vytváříte web, 1:1, v prohlížeči. Klient, zcela logicky, taky vidí rovnou web, 1:1, přímo ve svém prohlížeči!

Nejen klient, ale i všichni na projektu zainteresovaní s Webflow hned vidí výsledek, ne nějaký mezistav, který si mnozí ani neumí dát do souvislostí. Neděláte návrhy a někde bokem hover stavy. Nepopisujete v mailu či dodávané dokumentaci chování toho či onoho elementu webu. Nemusíte popisovat kodérovi, že tady se vysune tohle a že tady má být 20 a ne 10 pixelů mezera. Jednoduše to navrhnete, vyexportujete, pošlete odkaz, necháte si zaslat připomínky.

 

Příležitost pro grafiky

Vše samozřejmě není tak snadné, jak se s každou novou technologií může zprvu zdát. Každý nový nástroj samozřejmě  vyžaduje, aby se ho obsluha naučila bezchybně ovládat a aby jej hlavně dokázala začlenit do svého lety prověřeného pracovního procesu.

I když je totiž Webflow nástroj hlavně „klikací“, tak se v něm bez základních znalostí kodérského řemesla dobrého výsledku nedoberete. Grafik v něm navrhující musí třeba vědět, jaký je rozdíl mezi paddingem a marginem, musí dbát na logické pojmenování CSS tříd (jméno nově vytvořeného elementu), musí znát problematiku float prvků, měl by rozeznávat inline a block elementy atd.

Grafik se tady stává zároveň kodérem, ale i interakčním designerem… ne, prostě se stává z kreslíře designerem. Web designerem!

 

Alternativy k Webflow:

Jinak Webflow nabízí 14 denní trial i free plan, takže neváhejte a zkuste na vlastní kůži!

Jak si aktuálně hledám práci?

Pokud vás někdy zajímalo, jaké je to hledat práci na dálku a ještě k tomu v zahraničí, bez velkého zázemí a kupy našetřených peněz, tak se můžete začíst do řádků níže. Snažil jsem se vše shrnout hlavně pro vlastní potřebu, abych zhodnotil, která z nabízených možností je pro mě slibná, nebo která pro mě naopak nemá další význam, abych se jí detailněji zabýval. Určitě jsem nevyčerpal všechny možnosti a sám na další přicházím, takže popisuji jen ty, které už mým interním tříměsíčním hodnocením prošly.

 

Inzeráty na designportal.cz, grafika.cz…

Sice věta končí výpustkou, ale ono moc není kam pokračovat. Tohle jsou v podstatě jediné dva weby, kde se občas objeví zajímavější nabídka na jednorázovou zakázku či zaměstnání. Z předchozí zkušenosti vím, že inzerenti na těchto portálech chtějí spíše nějakého studenta za málo peněz, nebo aspoň trvají, u grafiků dost nepochopitelně, na osobní full-time účasti u nich ve firmě. Takže tam jen občas zabloudím a pročtu, zda se zde náhodou něco nezměnilo.

Výsledek: „Poslušně hlásím, že během mé služby se nic zvláštního nestalo!“.

 

Webtrh

Pokud tento diskusní a inzertní server ještě neznáte, tak asi žijete na jiné planetě. Pro někoho je to možná užitečný projekt, pro mě však naprostá noční můra a přesný opak toho, jak si představuji hledání práce, nabízení práce a obecně dělání cokoli, co má s webem jen malinko společného.

Výsledek: Zadal jsem URL webtrhu, vzpomněl si, kam že to vlastně chci jít hledat práci, zavřel jsem okno prohlížeče a šel ven běhat pro načerpání nové inspirace. Nebo se to dá říci i jinak.

 

Moje portfoilo a CV

Tady si vystačím se suchým konstatováním, že můj osobní web (desítky přístupů denně) je dost nevyhovující již od svého vzniku a CV žádné aktuální také nemám, byť ho mám rozdělané. To jsou přesně ty věci, které jsem s velkými klienty v zádech dost zanedbával. Nebylo třeba se propagovat, práce bylo dost, tak proč si dělat CV, že? V současné době ale makám jak na osobním portfoliu, tak připravuji spuštění i dalších projektů, kde mám svá želízka v ohni a ze kterých by nějaký zakázka mohla časem vzejít.

Výsledek: Jednou za čas se někdo ozve, že viděl můj web, že se mu i líbí a že by pro mě měl práci. Odpovídám prakticky obratem, že mám třeba zájem o bližší info, že rád poskytnu detailní reference, ale tím to většinou i skončí a takový klienti už pak zpravidla jen hrají mrtvé brouky, byť se je často snažím kontaktovat opakovaně.

 

Jobs.cz

Klasický portál pro zprostředkování práce, který ale dle mého těžce zanedbává současné trendy v online oblasti. Je tedy myslím vhodný spíše pro truhláře, skladníky, nebo možná i IT profíky, kteří ale chtějí hlavně mít teplé anonymní místečko v serverovně v jedné z mnohých nadnárodních korporací.

Výsledek: Ví majitelé webu, že existuje freelancing? Ví, že existuje remote working (nemáte zač)? Ví inzerenti, že na stravenky moc lidí už nenalákají?

 

Firemní weby

Každá větší firma má zvláštní stránku věnovanou nabídce zaměstnání. Skoro vždy zde nějaké nabídky také najdete. Jen občas je zde prázdno a hláška, že momentálně žádné nabídky práce nevedou.

Výsledek: Nabídky jsou na těchto webech zpravidla měsíce až léta neaktuální. Aspoň mě se dostává reakce ve smyslu, že momentálně nikoho nehledají, kontakt si na mě ale nechají, bla bla…

 

Twitter

To je prakticky můj jediný zdroj informací ze světa, moje hlavní spojení s bývalými kolegy a také přehled nových informací a trendů z oboru i dění na internetu obecně. Logicky se tedy zaměřuji na hledání nových zakázek a klientů i zde. Občas tedy uveřejním tweet, že mám zrovna volno pro nové projekty, abych dal vědět mým followerům, kteří zrovna s něčím potřebují pomoci, nebo ví o někom, kdo by mé služby potřeboval.

V mém feedu se taky sem tam ukáže přímo nabídka (spolu)práce od někoho koho sleduji, nebo jejich retweet od lidí, které já osobně nesleduji. Odpovídám vždy, když mě to zajímá, retweetuji dál, pokud to není relevantní. Nabídky grafické práce pak pravidelně přeposílám na svůj Twitter účet ChciGrafika.

Výsledek: Pár vysoce relevantních nabídek, desítky vyřízených mailů, nula zakázek.

 

Linkedin

Svůj profil udržuji aktuální a celkem podrobný. Vzhledem k povaze projektů, na kterých často pracuji, si zde ale nemohu uveřejňovat žádné detaily, náhledy ani stručné popisky. Nebo bych mohl, ale s takovým časovým zpožděním (až se projekt za rok spustí), že už to díky neaktuálnosti nemá moc smysl. A nějak si nemůžu zvyknout na to, že bych si tam měl dávat loga ČSOB, Vodafone, nebo Alza.cz, když to tam reálně může mít každý druhý, kdo kdy pro dané subjekty kdy dělal třeba banner, nebo korekturu textu v letáku pro lokální pobočku v Horní Dolní.

Propojuji se jen s lidmi, které osobně znám, nebo kteří aspoň napíšou důvod, proč se se mnou propojit chtějí.

Výsledek: Týdně několik nabídek na dobré a ještě lepší zaměstnání. Za dobré peníze, skvělé benefity, pro firmy zvučných jmen. Podmínkou je vždy aspoň občasné osobní dojíždění do kanceláří v Praze (jsou nějaké firmy i jinde?), což vzhledem k místu mého současného bydliště nelze realizovat.

 

Na volné noze

Několik let jsem váhal vytvořit si zde svůj profil. Není to pravda moc levné, když uvážíte, že kromě zápisu do katalogu nedostanete vlastně vůbec nic navíc. Propagace zvlášť se platí. A katalog jako takový? Dost nepřehledný, zastaralý, vizuálně nepřitažlivý, bez jakýchkoliv zajímavých funkcí, na které jsme zvyklý z obdobných služeb ze světa (Elance, oDesk apod.). Dokonce jsem přímo majiteli Robertu Vlachovi před více než rokem nabízel zdarma nový návrh a design webu, jen za zkušební roční registraci, ale bych jsem odmítnut s tím, že nový web se připravuje, že má okolo sebe dost špičkových profíků, kteří na tom makají atd.

Výsledek: Projekt má celkem zvučné jméno a patrně i velmi cílenou návštěvnost, protože jsem sice od registrace před dvěma měsíci obdržel jen asi pět nabídek, ale všechny byly v podstatě zajímavé a dvě z toho nakonec i realizované. Poměr cena výkon u mě tedy nakonec překvapivě dobrý.

 

StartupJobs

Osobně tomuto projektu velmi fandím, sleduji ho od samotného začátku a dokonce na něm sám v současné době i inzeruji, ale má zatím pro mě dost much, nebo spíš masařek, abych do něj vkládal jakékoliv větší naděje na nalezení dobré práce, nebo stálého klienta. Zásadní vadou je to, že firmy na portálu sice inzerují, ale dost často pak už nijak nereagují, došlé odpovědi vůbec nepročítají. Systém StartupJobs.cz má totiž i přehled toho, zda vaši nabídku firma vůbec otevřela, což je ale občas smutné pokoukání.

Výsledek: Vytvořil jsem si zde detailní profil, udělal pár znalostních testů s velmi dobrým skóre, pravidelně na nabídky odpovídám v den jejich uveřejnění… a ze sedmi nabídek nebyly do dnešního dne inzerenty vůbec zobrazeny čtyři a odpověď typu: „se vám ozveme“ jsem obdržel, po čtrnácti dnech od mého projevení zájmu, jen jednu jedinou!

 

Staří známí

Za léta praxe mám dost kontaktů na lidi z různých firem, ve svém Skypu mám online bývalé kolegy, v mailu jsou i několik let staré zprávy od bývalých klientů o další možné spolupráci. Jednou za čas to vše projdu, a zvážím, koho má smysl reálně otravovat a koho naopak vůbec.

Výsledek: Jednu dvě zakázky už jsem takto získal. Většinou je to ale něco menšího, za málo peněz a pokud možno do zítra. Pokud jsou to dobří známí, tak to beru, jinak slušně odmítám. Tento způsob spolupráce totiž nikdy nedělal moc dobrotu.

 

Zahraničí

Jsem ve Španělsku a rád bych tu taky zůstal. Nebo třeba ne přímo zde, ale do ČR mě to už zpět prostě netáhne. Takže hledám nové kontakty a příležitosti i ve světě. Koukám na inzeráty, odepisuji na ně, občas kontaktuji vytipované firmy a lidi přímo. Vyhledávám nejen klasická zaměstnání, ale i příležitosti pracovat pro startupy a možnost dělat větší projekty jednorázově. Občas zkouším štěstí i s nabídkami na vzdálenou spolupráci.

Výsledek: Dva lokální španělští freelanceři, kdy s jedním si občas dopisuji ohledně specifik místního trhu a odlišné mentality lidí z online byznysu, a s druhým se občas i osobně vídám a něco málo spolu kujeme. Jinak neodpovídat na maily je, dle mých zkušeností, zcela světový fenomén. Počet odeslaných a obdrženým odpovědí na nabídky práce je všude tak 100:1.

 

ChciGrafika.cz

Můj vlastní pokus o efektivní propojení mezi grafiky a jejich klienty. Sice má projekt už za sebou cca půl roku, ale z mnoha důvodů se zatím nevyvíjí tím směrem, který jsem si pro něj na počátku vytyčil. Vše tedy běží jaksi samospádem, postupně nabíráme nové grafiky (po kvalitativním třídění) rychlostí jeden za týden a občas zkusím navázat spolupráci s jinými weby (designportal, UGD) kvůli propagaci. Zkusil jsem si tedy zde udělat svůj vlastní profil, abych okusil vlastní medicínu.

Výsledek: Po cca měsíci přesně nula poptávek. Nutno podotknout, že až na vybrané grafiky z katalogu jsou na tom bohužel zatím všichni dost podobně. Ale občas vidím záblesky na konci tunelu :-)

Dodatek: Pro tento projekt aktuálně hledám parťáka, aby mi pomohl věci řádně rozhýbat!

 

Závěr?

I když to tak možná nevyznívá, tak i to málo, co se mi výše popsanými cestami podařilo získat, to vše stačí na to, abych bych stále schopen platit všechny důležité výdaje a zbylo mi něco málo na ty útraty, které zas tak plánované nejsou. Svoji životní úroveň si tedy, po čtvrt roce v zahraničí a s nulou našetřenou při odjezdu, stále držím a snažím se dělat i vše pro to, aby neklesala a šla naopak po malých krůčcích nahoru.

A jednu velkou výhodu to vše má naprosto bez diskusí. Když opustíte zajeté koleje, tak se, jako já, třeba dostanete i k zakázkám, které se vám do té doby vždy jen vyhýbaly. Za posledního čtvrt roku si tak mohu připsat na konto třeba dvě iOS aplikace, kompletní návrh výukového jazykového video programu se světovými ambicemi, nebo třeba přípravy na vznik španělského co-workingového centra pro rodiny s dětmi a větší týmy. To by se mi patrně v závětří velké agentury, nebo zajetého startupu, nepodařilo.

No a pokud máte své tajné tipy, kde hledáte práci a nové skvělé zakázky, tak se nebojte podělit zde v komentářích.

 

Probuzení ze zimního spánku

Když jsem psal svůj předchozí příspěvek na tomto blogu (21. ledna 2013), hledal jsem zrovna novou práci. Končil jsem pomalu svoji intenzivní spolupráci s Mediem a nevěděl moc kudy dál. Měl jsem tedy čas a hlavně motivaci dát o sobě nějakým způsobem vědět. Chtěl jsem ukázat, že něco umím, že nad svojí prací přemýšlím, chtěl jsem předvést všechna kouzla a čáry, která jsem se za léta praxe v grafice a webdesignu naučil.

Než jsem se ale stačil řádně zaběhnout jako ostřílený blogger, než jsem, ještě v zápalu nováčkovského nadšení, dopsal některý z tuctu rozepsaných konceptů článků, tak přišla možnost jít pracovat do Dobrého webu, potažmo do dceřiné společnosti ExperienceU. Nabídku jsem s radostí přijal a jal se hned poznávat nové kolegy, klienty a pracovní postupy. Na vizitce jsem měl napsáno Senior UX Consultant, takže jsem navrhoval, maloval, zkoumal a testoval všemožné weby a e-shopy. Bavilo mě to, kolegové perfektní, klienti z řad slovutných firem i nadnárodních korporací, všechno zkrátka super. Na nějaký blog, nebo budování osobní image tedy opět nebyl čas ani pomyšlení.

Potom jsme se s mojí milovanou ženou a našimi dvěma dětmi, jako už několikrát předtím, rozhodli odjet na nějaký čas za hranice naší vlasti. Poznávat lidi, krajinu, chutě a vůně. No a kam jinam, než na podzim do tepla, prodloužit si o pár týdnů léto, že? Tak jsme brzy zavítali do malebného španělského přímořského města Jávea (katalánsky Xàbia) a začali se dít věci. Okouzleni zdejší krajinou i lidmi jsme rychle začali přemýšlet o tom, že kam jiní jen jezdí jednou za rok na dovolenou na pár dní, tak my chceme zůstat mnohem déle. Ostatně stejně tak jsme dlouho bydleli kus za Prahou v lůně přírody, na hranici křivoklátských hvozdů. Tedy v místě, kam ostatní jezdí jen na víkendy a to ještě v létě. My si klid a krásnou přírodu užívali dosyta každý den.

Po návratu do ČR jsme tedy začali řešit, jak toho docílit, co vše je potřeba zařídit apod. Přeci jen s dětmi nemůže člověk vzít batůžek a odjet na neurčito pryč. Tedy pokud nejste zrovna Víťa Válka, samozřejmě :) Zařizování a plánování plynulo rychle a přiblížil se okamžik, kdy jsem musel v práci oznámit, že už mě tam neuvidí. Že jsem sice stále k mání pro denní porci práce, ale že už nebudu v dosahu kanceláří, pouze na telefonu, mailu a Skypu. Chvíli to vypadalo nadějně, že ve spolupráci budeme nějakým způsobem nadále pokračovat, ale nakonec jsem jen musel poslušně sklopit uši a začít se pečlivě připravovat na den, kdy budu opět hledat práci.

Ten den nastal před pár týdny, kdy jsme po dvoudenní cestě a 2 200 ujetých kilometrech opět zabrzdili na kraji útesu, za nímž je již jen šíré moře, poletující rackové a pár lodí. A od té doby opět hledám nové klienty, zakázky, denně nabízím různými cestami své schopnosti a nabyté zkušenosti. Jen s malou podmínkou na konci každého vzkazu – Zn. vzdáleně. Jak takové hledání práce na dálku funguje, o tom se rozepíšu jindy, protože je to téma na samostatný článek. Dlouhý, plný emocí a hlavně stále s neznámým koncem.

Nyní se tedy snažím o živobytí v cizí zemi a pokouším se nedávat moc najevo, jak je to složité a často i deprimující. Bez rodiny, přátel, léta budovaného zázemí. Jak moc složité je to pro mě, kluka od těch počítačů („Pohoda, máš internet, ne?“). A vždy si přitom vzpomenu na své vzdálené příbuzenstvo, které s pár dolary v kapse a pěti dětmi na krku přepluli oceán někdy v předminulém století, aby se usadili v naprosto odlišném světě – kdesi v Jižní Americe. Už těď mají můj hluboký respekt!

Jsem ale myslím celkem podnikavý tip, takže záchranných plánů, jak je u mě dobrým zvykem, mám stále plnou hlavu i zápisník. Některé jsou sice z říše snů a fantazií, ale jiné prostě zkusím zrealizovat a až pak se uvidí, zda smysl mají nebo ne.

  • Provozuji katalog profesionálních grafiků ChciGrafika.cz, který je sice zcela zdarma pro grafiky samotné i pro klienty, kteří je tam hledají, ale už je plán, jak na tom nějakou tu korunu vydělat. Vše zatím stojí na kapacitách kolegy programátora.
  • S kolegy z Triakisu budujeme nový web, na který chceme lákat mezinárodní klientelu. Rádi bychom tedy vybudovali vlastní webdesign agenturu s přesahem do marketingu, PR nebo sociálních sítí, ale s tím rozdílem, že budeme čistě distribuovanou (tzv remote) firmou! Zdravé jádro již spolupracuje nějaký čas a funguje to myslím skvěle. S každým novým členem, jedno odkud bude, se to může jen rozvíjet novým směrem.
  • Pokud se nám tu podaří přežít nějaký ten měsíc, tak chceme otevřít místní co-workingové centrum. Něco po vzoru The Surf Office, jen s patřičnými úpravami. Moře tu není moc vhodné na surfování, zato jsou tu hory pro horská kola nebo pěší tůry, útesy pro potápění i šnorchlování, dlouhé písečné pláže pro dlouhé procházky i lenošení, je to tu vysoce vhodné pro rodiny s dětmi apod.
  • Zkouším také navazovat kontakty na místní freelancery nebo webové firmy a startupy. S jedním z nich jsem průběžně v kontaktu, ale jinak si od toho, vzhledem k mojí (ne)znalosti španělštiny, zatím moc neslibuji. Všechen byznys se stejně odehrává jen v Barceloně a Madridu, kam se jen tak stěhovat nehodláme. Zbytek Španělska je na tom, aspoň z hlediska webového vývoje, oproti ČR velmi bídně.
  • Pak tu mám onen plný zápisník na projekty všeho druhu. Sem tam něco vytáhnu a zhodnotím, zda to má i s časovým odstupem nějakou hlavu a patu a buď znova zařadím zpět, nebo to zkrátka ve volné chvilce rozvinu do podoby skici, schématu, wireframu apod. Tedy blíže tomu, co pak lze rychle převést do jedniček a nul a pustit do divokých vod internetu.
  • Mimo to už konečně hodlám pozvednout hodnotu své profesní image, aby už příště nedocházelo k tomu, že budu psát články na blog z holé nutnosti a ne pro zábavu nebo profesní hrdost. Takže budu snad častěji publikovat, než článek jednou za rok, jako tomu bylo dosud.

A pokud vás náhodou zajímá, jak to tu vlastně vypadá, co je mojí (naší) hlavní motivací, abychom tu zůstali co nejdéle, tak si prohlédněte fotky níže, nebo se podívejte na můj Instagram účet.

Jávea, Cap NegreDenia, beachEl Mirador De Guadalest

P.S. Možná se vám bude líbit i tohle video.

 

Redesign osobního loga I.

Tonique logoDůvody redesignu

Hlavní důvod, proč jsem vlastně k přepracování svého osobního loga přistoupil je zcela prostý – nejsem s ním spokojen. Není za tím nic složitého, prostě se mi už nelíbí. Tečka. V době jeho vzniku, tedy před třemi lety, jsem se s ním ztotožnil, ale nyní mám už trošku jiný pohled na to, jak by měla moje identita vypadat. Velké firmy si v tomto směru časté změny dovolit nemohou, já ovšem ano a hodlám toho využít. Proto nejen logo, ale celou svou grafickou identitu, hodlám změnit od základů.

Samozřejmě jedna věc jsou mé subjektivní pocity a druhá věc jsou objektivní a profesní důvody, proč je mé logo špatné. Mohl jsem přistoupit jen k drobným změnám a vylepšením. Pohrát si s písmem, použít jiné barvy, nebo zcela změnit grafickou značku – logo. Tím by se však neodstranil nejzávažnější problém, který se k mému logu váže. Problém, kdy celou svou práci prezentuji pod poněkud hůře pochopitelným, a pro mnohé Čechy také špatně vyslovitelným, názvem tonique. Jsem prostě Antonín Pospíšil, jsem fyzická osoba, nejsem spolek, nejsem firma. Takže nejlogičtější a nejlepší řešení pro mě, jako freelancera, je stavět svůj branding na tom nejosobnějším, co jsem dostal do vínku již při narození. Na mém jménu a příjmení.

Dalším důvodem je snaha změnit samotné logo. Tedy tu tříbarevnou značku jakýchsi čmáranců, které se vzájemně prolínají. U těch je problém, že v menším měřítku už není moc poznat o co vlastně jde. V černobílé variantě, kterou, byť minimálně, ale přesto občas využívám, je už pak zhola nemožné zachovat původní poselství loga. Tím je prolínání tří základních barev využívaných v digitální grafice, red, green, blue – RGB! Tedy v malém měřítku a černobíle je to jen jakýsi cákanec, bez jakékoliv pozitivní asociace. Možná by ale dobře posloužil pro někoho, kdo si chce z nudy udělat rozbor své osobnosti pomocí Rorschachova testu.

Jako výchozí body pro redesign tedy mám:

  • Logo se mi již po grafické stránce subjektivně nelíbí.
  • Chci jako značku prezentovat přímo své vlastní jméno a příjmení.
  • Nové logo musí být jednodušší a lépe reprodukovatelné v různých velikostech i barevných provedeních.

Než začnu cokoliv kreslit

V tuto chvíli mám i já občas pocit, že je všechno jasné a že vlastně mohu ihned začít navrhovat ve vybraném grafickém programu samotné logo. Samozřejmě tomu tak ale není, je potřeba udělat ještě pár velmi důležitých úkonů a rozhodnutí. Víte jaká přesně je vaše přímá konkurence? Víte, jak se graficky prezentuje svému okolí a potencionálním klientům? Víte, jaké a jakým způsobem chcete naopak oslovit klienty vy? Sedněte si, vezměte tužku a papír a všechny tyto a mnohé další otázky si hezky postupně sepište. Poté se na ně pokuste najít odpověď. Tuhle fázi, která je dle mých zkušeností ze všeho nejdůležitější, nemá smysl nijak uspěchávat. Přesně podle starého přísloví: „Dvakrát měř a jednou řež!“. A zde také platí, že čím více dalších věcí se na tvořeném logu  v rámci vizuální identity bude stavět (vizitky, polepy firemních aut, web atd.), tím více se tímto procesem musíte zabývat.

Jak tedy vypadá moje konkurence?

Nejprve se porozhlédnu, ať už fyzicky, nebo virtuálně na internetu, jaká loga a grafické ztvárnění svých značek mají přímé konkurenční firmy a subjekty. V mém případě grafičtí designéři, webdesignéři, informační architekti a UX designéři. Při tomto průzkumu, aniž by to mnohé napadlo, zjistíte hlavně, zda vaši ideu nového loga již někdo někde jinde nezhmotnil a zda ji někdo již náhodou nepoužívá. To, že váš výtvor pro souseda truhláře bude povážlivě podobný jinému truhláři z vedlejšího okresu asi žádná tragédie není. Pokud ale navrhujete například pro firmu s mezinárodní působností, tak už by to následky mohlo mít. Každá větší firma má totiž svoje logo registrované a vztahují se na něj autorská práva. Asi by tedy nebylo vhodné, aby klient s novým logem musel vzápětí řešit i právní nebo soudní spory o to, zda váš výtvor vůbec smí používat.

Já už v oboru působím pár let, takže o své přímé konkurenci mám přehled celkem dobrý. Proto pro tentokrát postačí zajít na stránku WBD.cz, kde má Honza Pivoňka celkem pěkný seznam kvalitních českých grafiků a webdesignérů. Tam si proklikám náhodně dostatečné množství odkazů a portfolií, abych viděl, zda třeba někdo z kolegů v nedávné době neudělal redesign svého loga nebo rovnou celé grafické identity, jako to plánuji nyní já.

Pro jaké účely své logo budu dělat?

U každého projektu si dopředu zjistím a podrobně zapíši, pro jaké přesně účely se dané logo bude používat. Chci ho jen pro svůj web? Bude se někde tisknout? Mohu si dovolit drobné detaily, nebo musím myslet i na dobré zobrazení v malých rozměrech? Často se totiž stane, že klient třeba dostane krásné mnohobarevné logo a je s ním i plně spokojen. Když ale když zjistí, kolik ho bude stát tisk vizitek, nebo celobarevné polepy firemní flotily vozidel, tak je zpětně donucen ke změnám. Tady ubrat barvy, tady zjednodušit kresbu postavičky v logu… Proberte tohle všechno před započetím prací a ušetříte si čas a klientovi mnohdy i peníze.

Já jsem tady nyní svým klientem, takže jako zadání jsem si napsal, že logo musí být vhodné pro nejširší možné užití, jaké vás jen napadne. Nevím, kde všude ho totiž budu v budoucnu používat, tak ať ho pak nemusím nějak dodatečně upravovat a ať již od začátku splňuje všechny potřebné náležitosti.

Musí se logo líbit všem?

Samozřejmě že nemusí! Ale mělo by se určitě líbit jak klientovi, tak hlavně cílové skupině klientových zákazníků. Tedy té skupině lidí, kteří u dané firmy budou poptávat zboží, budou s ní v kontaktu a budou tak pravidelně vystaveni působení nejen firemního loga, ale celé vizuální identitě. Dobré logo tedy musí reprezentovat všechny kladné hodnoty firmy a musí také dobře zapadat do ostatních marketingových činností dané společnosti. Mělo by nést poselství a celkovou filosofii firmy, je-li nějaká.

Pokud navrhujete logo pro obchod s hračkami, tak patrně zvolíte veselejší barvy a dynamický, neotřelý, klidně ručně kreslený font. Když je ale klientem banka, či firma zabývající se kovoobráběním, tak už takovou volnost zpravidla nemáte. Tady spíše sáhnete po tlumenějších barvách a solidním patkovém písmu. Ve zkratce řečeno je nutné vždy myslet na to, pro koho se takové logo vytváří a co bude reprezentovat.

Mojí cílovou skupinu klientů nejsem bohužel schopen přesně vymezit, proto se budu ve tvarech a barvách držet spíše při zemi, abych někoho třeba neodradil nějakým extra designerským výstřelkem. Od plnokrevného kreativního grafika by mnozí nějakou tu podivnost snad i očekávali, ale já se zabývám i informační architekturou a použitelností, takže jistá solidnost by z mého nového loga vyzařovat přeci jen měla.

Trocha inspirace nikdy neuškodí.

Grafický design se neustále vyvíjí a je tedy dobré udržovat neustálý přehled o všech směrech, které jsou v něm právě aktuální. Říká se tomu sledovat trendy a je to prospěšnější, než si jedni myslí. Je to ale také obtížnější, než si druzí připouštějí. Na jednu stranu totiž nechcete vyloženě vykrádat cizí práci a nápady, chcete se prostě jen inspirovat. Na druhou stranu ale jen málokdy můžete tvořit něco zcela mimo aktuální dění v oboru a vyprodukovat tak něco hodně retro, nebo naopak něco, o čem si zatím jen vy myslíte, že to bude trend příštího roku. Takže je dobré se kouknout na hezké kvalitní práce, ale závěry, které z toho poté vyvodíte, už jsou čistě na vás a vaší kreativitě.

Kde hledat inspiraci:

Proč neodkazuji žádné místní galerie pro inspiraci? Bohužel o žádných kvalitních nevím a navíc je pro mě důležitější poměřovat se se světovou špičkou, než s lokálním průměrem.

Co by mělo mé logo obsahovat?

Jako poslední bod, před samotným návrhem, je krátké shrnutí náležitostí, které má mé nové logo obsahovat. Nebudu si tu pohrávat s abstraktními pojmy, kterými se poptávky na loga často jen hemží, ale vyjmenuji ty, co jsou pro mě opravdu důležité.

Jsou to tedy:

  • Jednoznačná odlišitelnost od konkurence
  • Dobrá zapamatovatelnost
  • Tvarová jednoduchost
  • Kreativní nápad nebo drobný prvek

Pokračování příště

Teď už tedy vím, jaké logo chci, nebo jaké logo bych měl v ideálním případě mít. Příště tedy už konečně začnu něco malovat, kreslit a navrhovat. Mezitím se podívejte, jaká loga vlastně vytvářím. Nejsem specialista na korporátní grafiku, takže těch log za rok udělám opravdu minimum, ale je to jedna z věcí, které mě nesmírně baví. Takže nevynechám jedinou příležitost, když je rozumný a vstřícný klient, abych si zkusil nějaké to logo navrhnout.

Tonique_2013_logo_showcase

Ahoj světe!

Kdo jsem?

Původně jsem rozepsal tento představovací článek trochu obšírněji, takže by to vyšlo pomalu na menší román. Ten by u nového blogu ale asi málokdo četl, takže jsem jej notně zredukoval a podrobnosti toho, jak jsem se vůbec dostal k návrhu webu a dalším věcem, které mě nyní živí a hlavně baví, si nechám na samostatný příspěvek někdy v budoucnu. Pokud vás přesto zajímá, kdo za tímto blogem stojí, tak se neváhejte podívat.

Proč jsem začal psát blog?

Protože jsem nabyl dojmu, že už konečně něco o grafice, webu nebo jeho uživatelích vím, a že mohu tyto nabyté vědomosti začít předávat dál všem, kteří o to budou mít zájem. Protože tím, že dáváte veřejně najevo svůj názor a pohled na svět, tak k sobě začnete přitahovat stejně smýšlející lidi. Protože si myslím, že je tu vždy dost témat, která lze popsat a veřejně diskutovat. Protože už dávno nejsem jen grafik, ale málokdo to o mě skutečně ví.

Neméně podstatný je fakt, že dokud nezačnete jako odborník publikovat, tak pro většinu lidí vlastně ani neexistujete. Být dobrý totiž často nestačí. Že jste dobří musíte všem okolo dát jasně a stručně najevo. Takže sice leccos umím a mnoho toho vím, ale jen velmi stěží se to dozví potencionální klient, nebo jiný profesionál, který k sobě hledá spolupracovníka.

Jaké jsou moje plány?

Plány mám již delší dobu v hlavě hezky srovnané, v obrysech načrtnuté a v Evernote zaznamenané. Nezbývá tedy, než jít krok za krokem a jednotlivé body mého ďábelského seznamu uskutečňovat. Hodlám však o těchto bodech hlavně dopodrobna psát. Čím více detailů, čím více souvislostí, tím lépe. Začnu u redesignu svého loga, vizitek a už notně zastaralého a neaktualizovaného portfolia. Hned o tom samozřejmě napíšu článek, aby bylo vidět, jak a proč to dělám. K čemu jsou potřeba jaká data a jak je správně utřídit, co vše nesmí dobrý designer při své práci opomenout, nebo co naopak nemusí řešit vůbec.

Tento přístup může být zajímavý jednak pro nováčky v oboru, ale rozkrytím svých myšlenkových pochodů a profesních postupů, bych rád oslovil také širokou obec amatérů a klientů, kteří díky tomu mohou získat povědomí, jak vypadá správné zadání například pro tvorbu webu, nebo jaký proces stojí za vytvořením kvalitní a hlavně funkční grafiky.

Notnou inspirací je mi v tomhle už dlouho John Vanhara a jeho skvělý blog, kde se bez nějakých velkých tajností pravidelně dělí o své zážitky, pracovní plány a pěkný kus svých vizí i business plánů. To samo o sobě je pro našince přesný opak toho, co tu vídá pravidelně okolo sebe. Tajnosti, tajnosti a zase tajnosti.

Jaký bude první krok?

Úplně první kroky mám již zdárně za sebou. Vytyčil jsem si svou cestu, napsal jsem tento článek, nainstaloval a lehce upravil WordPress šablonu blogu a lehce poladil Google Analytics pro sledování základních parametrů návštěvnosti. Že je to málo? Pro někoho možná, ale já tvrdím, že ten první krok bývá nejtěžší. Protože děláte-li něco sami pro sebe, bývá to z mnoha důvodů mnohem složitější, než když to samé děláte pro druhé.

Jako další se tedy můžete těšit na příspěvek o tom, co mě vedlo k redesignu svého osobního loga, co od toho očekávám, jak a kde budu hledat inspiraci, nebo třeba jaké podklady si dám dohromady, než vůbec sáhnu na myš, klávesnici a než zapnu kreslicí program.

Něco na závěr?

Na závěr můžu snad jen slíbit, že tenhle blogpost nezůstane pouhým zvěstovatelem příchodu něčeho nového, ale že zde budou časem přibývat i další články, nejen z mého pracovního života.